Při výběru nového domu se většina lidí zaměřuje především na cenu, energetickou náročnost, rychlost výstavby nebo kvalitu použitých materiálů. V případě dřevostaveb je pak častým tématem také odolnost domu vůči mimořádným situacím. Povodně, silný vítr, přívalové deště nebo havárie vody sice nejsou každodenní záležitostí, jejich následky však mohou být velmi nákladné.
U dřevostaveb se v této souvislosti často objevuje otázka, zda je dům s dřevěnou nosnou konstrukcí vůči živelným pohromám stejně odolný jako klasický zděný dům. Moderní dřevostavby jsou navrhovány jako plnohodnotné stavby a jejich odolnost závisí především na konstrukčním systému, kvalitě provedení, založení domu, detailech obálky a samozřejmě také na intenzitě konkrétní události.
Silný vítr patří mezi situace, kterých se majitelé dřevostaveb obávají poměrně často. Samotný fakt, že je nosná konstrukce domu tvořena dřevem, však neznamená, že je dům proti větru méně odolný. Působení větru se při návrhu staveb zohledňuje podle příslušných technických norem, které stanovují pravidla pro určování účinků větru na stavební konstrukce. Zohledňuje se mimo jiné lokalita, výška objektu, charakter okolního terénu, tvar budovy nebo její vystavení větru.
U dřevostavby je proto klíčové především správné statické navržení a kvalitní spojení jednotlivých konstrukčních částí. Důležitou roli hraje kotvení domu k základové konstrukci, vzájemné propojení stěn a stropů i konstrukce střechy. Lehčí dřevěná konstrukce přitom nemusí být nevýhodou. Moderní konstrukční systémy jsou navrženy tak, aby zatížení přenášely do základů jako celek.
Z hlediska silného větru tedy nelze jednoduše říci, že zděný dům je automaticky odolnější. Kvalitně navržené dřevostavby mohou bez problémů splňovat požadavky na zatížení větrem, stejně jako jiné typy moderních domů. V extrémních situacích navíc často není rozhodující samotný materiál nosné konstrukce, ale například poškození střechy, oken, dveří nebo fasády.
Podstatně složitější otázkou je odolnost proti povodním. Tady má dřevostavba oproti zděnému domu určitá specifická rizika. Dřevo je přírodní materiál, který při dlouhodobém působení vody může absorbovat vlhkost. Pokud se konstrukce dostatečně rychle nevysuší, může dojít k rozvoji plísní nebo dřevokazných organismů a při dlouhodobém působení vlhkosti také k poškození dřevěných prvků. Zkušenosti s povodněmi ukazují, že rozhodující není pouze to, zda se konstrukce dostala do kontaktu s vodou, ale především jak dlouho byla vystavena vlhkosti, jaká voda do objektu pronikla a jak rychle byla zahájena sanace. Nejdůležitější tedy je rychlé odstranění vody a následné odborné vysušení.
Zvláště problematická je kontaminovaná povodňová voda, která může obsahovat biologické i chemické nečistoty. V takovém případě je často nutné odstranit nejen poškozené povrchové vrstvy, ale také části konstrukcí a izolací. Velkou výhodou moderních dřevostaveb však může být jejich konstrukční řešení. Pokud je například povodeň omezená na spodní část objektu a nosná konstrukce není dlouhodobě vystavena vodě, je možné poškozené vrstvy poměrně přesně lokalizovat a vyměnit.
Na první pohled se může zdát, že zděný dům má v případě povodně jasnou výhodu. Zdivo skutečně není organický materiál a může vodu snášet lépe než některé skladby dřevěných stěn. To však neznamená, že povodeň způsobí zděnému domu pouze kosmetické škody.
Voda může poškodit omítky, podlahové konstrukce, tepelnou izolaci, sádrokartonové příčky, elektroinstalaci, technologie nebo vybavení interiéru. Po opadnutí vody navíc zůstává problém s vysoušením konstrukcí. I zděný dům tak může vyžadovat rozsáhlou a nákladnou sanaci.
Mnohem běžnější než povodeň je obyčejná havárie vody. Prasklé potrubí, porucha pračky, myčky nebo topného systému může během několika hodin způsobit značné škody prakticky v jakémkoli domě. I zde se často předpokládá, že dřevostavba je kvůli dřevěné konstrukci citlivější. Realita je ale opět závislá především na rozsahu havárie a konstrukčním řešení.
Pokud dojde například k úniku vody na podlaze koupelny a voda se rychle zachytí nebo odstraní, nemusí dojít k žádnému významnému poškození nosné konstrukce. Naopak dlouhodobě neodhalený únik, například z potrubí ukrytého ve stěně, může být problémem pro jakýkoli typ domu.
U dřevostaveb je zásadní především to, aby voda nezůstala uzavřená uvnitř konstrukce. Pokud se dostane do dutiny stěny nebo pod podlahu, je nutné její přítomnost zjistit, konstrukci otevřít v potřebném rozsahu a umožnit vyschnutí. V případě poškození lze následně vyměnit konkrétní vrstvy nebo části konstrukce. To může být paradoxně i výhoda. Moderní montované domy jsou složeny z jednotlivých vrstev, které lze při správném návrhu a provedení lokálně demontovat a nahradit.
Při závažné události, například rozsáhlé povodni, požáru nebo dlouhodobém zatopení, samozřejmě existují situace, kdy je nutná rozsáhlá rekonstrukce bez ohledu na typ konstrukce.
U dřevostaveb je v takovém případě důležitá možnost kontroly jednotlivých vrstev konstrukce. Poškozené části lze podle rozsahu sanace odstranit, konstrukci vysušit a následně znovu uzavřít. Nezbytným předpokladem je ale odborné posouzení skutečného stavu.
Rozhodně neplatí, že po každém kontaktu dřevostavby s vodou je nutné dům zbourat. Stejně tak ale není správné tvrdit, že dřevo lze po povodni jednoduše nechat vyschnout a pokračovat v užívání domu. Pokud byla konstrukce dlouhodobě promočená, musí být její stav odborně posouzen.
Jednoznačný vítěz neexistuje. Z hlediska silného větru jsou kvalitně navržené dřevostavby i zděné domy velmi odolné a zásadní roli hraje především statický návrh, kotvení a provedení konstrukce.
U povodní mají zděné konstrukce určitou výhodu v odolnosti samotného zdiva proti krátkodobému působení vody. Ani zděný dům však není proti povodni imunní a škody mohou vzniknout na celé řadě dalších konstrukcí a technologií. U dřevostavby je naopak nutné věnovat větší pozornost rychlému vysušení a případné výměně dlouhodobě promočených materiálů.
V případě havárie vody záleží především na tom, kde k úniku došlo, jak dlouho trval a zda se voda dostala do konstrukce. Správně navržená dřevostavba přitom může být dobře opravitelná, protože jednotlivé vrstvy lze lokálně otevřít a poškozené části vyměnit.
Moderní dřevostavby rozhodně nejsou domy, které by byly automaticky náchylné k poškození větrem, vodou nebo jinými mimořádnými událostmi. Současně ale není možné přehlížet skutečnost, že dlouhodobé působení vody představuje pro dřevěné konstrukce významné riziko a vyžaduje rychlou a odbornou sanaci.
Při výběru nového domu proto není vhodné porovnávat pouze „dřevo versus cihla“. Mnohem důležitější je posuzovat konkrétní konstrukční systém, kvalitu projektu, provedení detailů, založení domu a způsob ochrany před vodou.
U moderních domů obecně platí, že jejich odolnost proti živelným pohromám je výsledkem celého systému – od výběru pozemku přes projekt a konstrukční řešení až po samotnou realizaci. Pokud jsou tyto jednotlivé části správně navrženy a provedeny, mohou dřevostavby nabídnout vysokou úroveň bezpečnosti, dlouhou životnost a v případě některých typů poškození také překvapivě efektivní možnosti opravy.
